Inkognito | Jak jsem nepsala řeč

Dnes jsem měla volno a jeden jediný úkol na celý den. Napsat úvodní řeč na páteční zahájení divadelní přehlídky, která se koná v našem Městečku už šestnáctým rokem.

Letošní přehlídku otevírá s divadelní hrou náš soubor, možná to je důvodem, proč úvod připadl právě mně a kamarádce. Zatímco ostatní budou nastrojeni v nápadných kostýmech, my hrajeme v plesových šatech a lodičkách. Jak příhodné ...

Nicméně to beru jako poctu a obě si hodláme svou "chvilku slávy" náležitě užít. Jen vytvořit ten text. Připomíná mi to období mého studia na vejšce. Když jsem se musela intenzivně začít učit, našla se spousta neodkladných věcí až na samotné studium nezbyl čas. Takže - dnes jsem měla napsat řeč, alespoň hrubý nástřel, od kterého se pak s kolegyní odrazíme. Ráno jsem vstala v půl deváté, a to jenom proto, že začínala Drtivá porážka - soutěžní pořad přesně pro škodolibce mého typu. Bohužel, dávali tři díly za sebou, tím bylo postaráno o dopolední program. Pak jsem musela dojet na nákup. No, nemusela, ale každopádně dojela. Hned po upachtění mini oběda byl čas na praní. Mezitím, co veškerou práci odváděla má stařičká pračka, jsem vzala na kolena notebook a otevřela textový editor. Po chvilce úvah jsem vyplodila: "Vážené dámy, vážení pánové." Po dalších útrpných minutách přibylo: "vítáme Vás na dalším ročníku - na tomto blogu nejmenované - divadelní přehlídky." Když jsem viděla, jakým tempem přibývají další a další řádky, které jsem poctivě zase mazala a přepisovala, šla jsem raději zametat.

Dalších dvacet minut jsem strávila otevíráním pračky, abych mohla pověsit prádlo. Proč dvacet minut? To je námět na samostatný článek - jak jsem zmiňovala, jde o stařičkou pračku s vylomeným otevíracím tlačítkem. Je tedy potřeba šroubovák, grif a ukrutná síla ke zmáčknutí (někdy i pot a slzy - hlavně slzy, občas i zoufalé přemlouvání a prosby). Po pověšení prádla přišlo na řadu otírání prachu a další - velmi chabý - textařský pokus. V zájmu zachování své pisatelské důstojnosti jsem šla utřít nádobí.

Abych to zkrátila, moje domácnost za dnešek velmi prokoukla - už mi chybělo jen umýt okna (a že těm by to neuškodilo). Měla bych asi opět začít studovat. Ve vyhýbání se povinnostem jsem přeborník. Těžko najdete někoho lepšího.

Teď sedím na gauči a konečně píšu. Píšu článek na blog, ne proslov. Z hrubého nástřelu nic nebude, sepíšeme to ve čtvrtek u kávičky - na čisto a pod tlakem. Ale jsem si jistá, že si páteční zahájení vychutnáme ;-) - jen nezavrávorat na podpatcích!