15. září 2015. Datum posledního zveřejněného článku. 3 roky, 4 měsíce a 22 dnů od poslední blogové aktivity. Za tak dlouhou dobu se v mém životě udála spousta věcí. Nejen v mém, samozřejmě, ale dovolím si v tuhle chvíli být maličko sebestředná.

Dnes jsem měla volno a jeden jediný úkol na celý den. Napsat úvodní řeč na páteční zahájení divadelní přehlídky, která se koná v našem Městečku už šestnáctým rokem.

V noci jsem nemohla spát. Já. Osoba, která usne všude - kromě letadla - a nevyleze dřív, než v půl desáté, pokud nemusí. Dávám to za vinu komárům, kterých na Rhodusu najdete víc, než u české řeky.

Oficiálně přiznávám, že už mám teplého počasí plné zuby. Přidávám se k masovým zprávám o extrémních teplotách, ačkoli jsem zapřísáhlý odpůrce. Ale (jak jste si jistě všimli) vedro bylo, je a bude. Je potřeba sundat si růžové brýle a naučit se žít s myšlenkou, že tropy už nikdy neskončí, jelikož slibované ochlazení je den za dnem meteorology slibováno a posléze odsouváno stále dál a dál ... Nicméně já vím, kdo za abnormálně otravné teplé léto může ...

Loni jsem na přelomu prázdnin měnila zaměstnání, což sebou bohužel nese zkušební dvouměsíční lhůtu, ve které není úplně nejvhodnější zmizet na dovolenou. O to víc jsem byla natěšena na tu letošní. Cílová destinace - Řecko, Rhodos. Nadšení mi nekazily ani tak denodenní zprávy o prohlubující se řecké ekonomické krizi, jako zjištění, že let bude trvat tři hodiny - dobře, bez patnácti minut.

Úvodem bych měla asi zmínit, že pracuji ve firmě, která nabízí (prodává) většinu potřebných věcí pro zahrádkáře. A ve které akce střídá akci. Zatímco práce přibývá, počty potřebného  personálu pomalu klesají ...

Hrála ... trochu silné slovo. *

Jak vůbec vznikl nápad jet si zahrát něco, co jsem v životě nikdy ani netoužila zkusit? Byl to závěr obzvláště chudého dne v práci, co se právě práce týče. S kolegyňkou jsme se obě shodly na tom, že by bylo potřeba začít konečně sportovat. Věčně o tom mluvím, plánuju, přemýšlím ... a skutek utek. Místo zdravého pohybu jedu večer domů a sednu si k notebooku.

... aneb velmi krátké pour féliciter.

Všem bych chtěla popřát krásné prožití svátků vánočních. Hlavně klid a blízkost lidí, které milujete. Opatrnost při požírání kapra a žádné řezné rány z balícího papíru.

Do nového roku pak hlavně štěstí, protože razím teorii, že máte-li štěstí - pak zdraví a láska prostě musejí automaticky dorazit také. Pro jistotu ale ještě přeji zdraví extra, toho není nikdy dost. A lásku? Samozřejmě!

Krásné Vánoce! 

Byla mi svěřena důvěra. V práci. Složitý úkol. Mise, kterou může zvládnout jen člověk s dávkou vkusu, vytříbeným čichem a trpělivostí. Člověk s citem pro detail. A to sice...

Připadám si jako blázen.